Encyklopedie stavebního spoření

Encyklopedie stavebního spoření

OBSAH
Všechny články v Encyklopedii jsou pravidelně udržovány tak, aby vždy odrážely aktuální stav. V případě nesrovnalostí nás prosím kontaktujte!

Zajištění úvěru

Zajištěním úvěru se věřitel (např. banka) zajišťuje proti ztrátě z poskytnutého úvěru v případě, že dlužník nebude schopen úvěr splácet.

Každé poskytnutí úvěru je spojeno s rizikem možné ztráty (úvěrové riziko). Banky se proti tomuto riziku brání opatřeními, které je možno rozdělit do dvou základních skupin:

  1. Kontrola bonity – banka prověří schopnost budoucího dlužníka splácet úvěr. Obvykle se zjišťuje aktuální situace žadatele o úvěr, jakož i jeho příjmy a výdaje, včetně jejich pravděpodobného budoucího vývoje.
  2. Zajištění úvěru – opatření pro případ, že budoucí dlužník nebude schopen úvěr splácet.
Primární je vždy kontrola bonity. Úvěr by neměl být poskytnut v případě, kdy banka nemá přiměřenou jistotu, že klient bude schopen úvěr splácet. Zajištění úvěru je spíše dodatečné opatření, kterým se banka chrání před ztrátou v případě, že úvěr je například hodně velký, nebo jiným způsobem rizikový. Někdy se pojmem zajištění úvěru používá v širším smyslu tak, že zahrnuje obě výše uvedené skupiny, tedy kontrolu bonity i zajištění v tomto užším smyslu.

Nejčastější způsoby zajištění úvěru

Nezajištěný úvěr

Některé úvěru jsou poskytovaný bez zajištění, banka spoléhá pouze na schopnost klienta úvěr splatit. Tyto úvěry se označují jako blanko, případně bianco úvěry (z italského bianco, tedy bílý). Pokud dlužník přestane úvěr splácet, banka po něm dlužnou částku vymáhá, nicméně její pozice není příliš silná. Pokud klient není schopen své závazky plnit (je v úpadku), banka utrpí ztrátu. Nezajištěné úvěry se obvykle poskytují v případech, kdy je výše úvěru relativně nízká a banka má dobré informace o bonitě klienta.

Zajištění třetí osobou – ručitelem

Ručitel se zavazuje bance splatit úvěr v případě, pokud dlužník přestane úvěr splácet. Proto je obvykle i u ručitele prováděna kontrola bonity stejně jako u dlužníka. Nemělo by totiž smysl přijmout ručení od osoby, která není schopna úvěr splácet.

Ručitel může být jediný, nebo může být ručitelů více. Pokud je pohledávka zajištěna více než jedním ručitelem, mohou tito ručitelé ručit buď solidárně (každý ručitel ručí za celou výši pohledávky) nebo podílově (každý ručitel ručí pouze za určitou část).

Zajištění zástavním právem

Banka může přijmout do zástavy věc (movitou i nemovitou) a v pokud dlužník svůj úvěr nesplácí, může banka tuto věc realizovat (prodat). Věc přijatá do zástavy musí mít dostatečnou a trvalou hodnotu a musí být dobře zpeněžitelná. Typickým příkladem je zajištění zástavním právem k nemovitosti (hypotéka).

Formální dělení zajištění

Obecně se zajištění úvěru dělí do různých skupin, a to buď podle povahy zajištění, nebo podle svázanosti zajištění se zajišťovanou pohledávkou.

Zajištění podle povahy

  • Osobní – za pohledávku ručí další osoba (ručitel).
  • Věcné – banka získá právo na majetkové hodnoty, které může v případě nesplácení úvěru realizovat (například hypotéka).

Zajištění podle svázanosti se zajišťovanou pohledávkou

  • Akcesorické – je těsně svázáno se zajišťovanou pohledávkou, při zániku pohledávky zaniká i zajištění (například ručení).
  • Abstraktní – zajištění je nezávislé na zajišťované pohledávce, po zániku (splacení) pohledávky zajištění nezaniká automaticky, poskytovatel zajištění však má právo na jeho vrácení. Toho je možno využít při opakovaném poskytování úvěrů (například depotní směnka).

SDÍLEJTE ČLÁNEK  

Související články

Komentáře (0) ke článku
Zajištění úvěru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *