Jak má vypadat nové stavební spoření?

V připomínkovém řízení je návrh zákona o konsolidaci veřejných rozpočtů. Podle něj by stavební spoření mělo doznat dvou podstatných změn. Má se snížit státní podpora a nově mají mít možnost poskytovat stavební spoření kromě stavebních spořitelen také jiné banky.

Státní podpora se sníží z 10 % na 5 %

Dlouho byl znám záměr vlády „snížit státní podporu na polovinu“. Nebylo však jasné, jakým způsobem to bude provedeno. Dnes je výše státní podpory 10 % z ročně uspořené částky, nejvýše však ze základu 20 000 Kč. Je tedy možné měnit procentní sazbu, maximální základ, nebo obé.

Navrhováno je snížení procentní sazby z 10 % na 5 % a zachování maximálního základu 20 000 Kč. Klíčový § 10 odstavec 2 zákona o stavebním spoření se tedy změní takto:

Maximální výše státní podpory se tím sníží z 2000 Kč na 1000 Kč ročně, tedy na polovinu. Pro získání plné státní podpory 1000 Kč však bude potřeba spořit stejně jako dnes 20 000 Kč ročně (tedy přibližně 1700 Kč měsíčně). Tím se přirozeně sníží zhodnocení vkladů.

Zvýší spořitelny úrokové sazby? A máme si to přát?

Stavební spořitelny si dlouhodobě hlídají, aby nabídky spoření mohly konkurovat jiným spořicím produktům, zejména spořicím účtům. Peníze jsou na účtu stavebního spoření vázány po dobu nejméně šesti let, na druhou stranu však po celou tuto dobu garantují pevnou úrokovou sazbuÚrokovou sazbu z vkladů nesmí stavební spořitelna měnit po dobu nejméně šesti let. . Proto zpravidla stačí, aby zhodnocení na účtu stavebního spoření bylo srovnatelné se zhodnocením na spořicích účtech, které sice umožňují peníze kdykoli vybrat, ale na druhé straně mohou úrokové sazby velmi rychle měnit.

Můžeme tedy očekávat, že stavební spořitelny se budou snažit zhodnocení vkladů navýšit tak, aby zhodnocení zůstalo zajímavé. To se dá provést zvýšením úrokové sazby nebo nejrůznějšími prémiemi a bonusy.

Přitom nesmíme zapomínat, že důležitou (fakticky hlavní) součástí stavebního spoření je nárok na úvěr ze stavebního spoření. Jeho úroková sazba je sjednána přímo ve smlouvě o stavebním spoření a je (měla by být) neměnná. Úroková sazba úvěru ze stavebního spoření je také limitovaná: nesmí převýšit úrokovou sazbu z vkladů o více než tři procentní body. Když stavební spořitelny zvýší úročení vkladů, mohou zvýšit také úročení úvěrů, čili zdražit úvěry.

Zájem o úvěry stavebních spořitelen dnes rychle roste, protože dnes poskytované úvěry ze stavebního spoření jsou úročeny v průměru sazbou 3,71 % (údaje ČNB za březen 2023). Tato sazba je navíc neměnná, dlužníkům tedy nehrozí zvýšení splátek po ukončení doby fixace, se kterým se dnes setkávají majitelé klasických hypoték.

Pokud stavební spořitelny půjdou cestou zvyšování úrokových sazeb, zvýší se tím pravděpodobně také úrokové sazby úvěrů ze stavebního spoření. Stavební spořitelny by mohly jít také jinou cestou, kterou je naopak propagace levných úvěrů ze stavebního spoření. Zájemci o levný úvěr totiž mohou spořit podstatně vyšší částky i při nízkých úrokových sazbách. Výhoda, kterou získají díky levnému úvěru je podstatně vyšší než ztráty související s nízkým zhodnocováním vkladů ve fázi spoření. Jaký způsob si nakonec stavební spořitelny zvolí však nevíme.

Banky jako příjemci státní podpory

Druhý bod, který se v návrhu zákona o konsolidaci veřejných rozpočtů týká stavebního spoření má umožnit provozování stavebního spoření nejen stavebním spořitelnám, ale všem bankám, přirozeně po získání příslušného oprávnění od ČNB.

Podle současného zákona smí stavební spoření poskytovat pouze stavební spořitelny. Stavební spořitelny jsou sice také banky, ale jsou to specializované banky. Kromě stavebního spoření nemohou nabízet jiné bankovní produkty a silně omezené mají i další činnosti, zejména aktivní obchody. Zjednodušeně řečeno, pokud má stavební spořitelna přebytek vkladů, může je použít k nákupu bezpečných cenných papírů (státní dluhopisy, hypoteční zástavní listy, dluhopisy bank), nebo tyto prostředky může uložit u jiné banky. Stavební spořitelna nesmí poskytovat jiné úvěry, ani nesmí nakupovat jiná (výnosnější, ale riziková) aktiva, jako jsou například akcie nebo firemní dluhopisy.

Tato omezení neslouží jen k tomu, aby byly stavební spořitelny bezpečné (produkt podporovaný státem by měl být velmi bezpečný). Hlavním důvodem pro oddělení stavebních spořitelen od ostatních bank je to, že stavební spořitelna spravuje státem dotované, a díky tomu levné vklady. Díky státní podpoře může stavební spořitelna platit střadatelům nižší úroky. Vklady na účtech stavebního spoření jsou tedy pro stavební spořitelnu díky státní podpoře levnější, než u jiných bank. A je v zájmu státu, aby byly tyto levné zdroje použity v co největší míře na levné úvěry na bydlení. Těmito levnými úvěry jsou úvěry ze stavebního spoření s pevnou a regulovanou úrokovou sazbou, nikoli úvěry překlenovací.

Nyní je navrhováno, aby stavební spoření mohly poskytovat i jiné banky. Zatímco spořitelny budou mít i nadále omezený okruh povolených činností, na univerzální banky se podobná omezení vztahovat nebudou. Banky tedy budou nabízet stavební spoření se státní podporou a získají tak přístup k levným vkladům. Nic je však nebude nutit k tomu, aby poskytovaly levné úvěry na bydlení. Státem dotované levné vklady tedy budou používány na běžné úvěry s tržními rokovými sazbami a státní podpora tak pouze vylepší jejich hospodářský výsledek. Nový klíčový § 2 má podle návrhu začínat takto:

V důvodové zprávě jsou uvedeny tři hlavní důvody pro to, aby stavební spoření mohly poskytovat kromě stavebních spořitelen také univerzální banky. Je to posílení konkurence v sektoru stavebního spoření, zvýšení stability a zlepšení nákladové efektivnosti.

Posílení konkurence

Zvýšením počtu subjektů které nabízejí stavební spoření má dojít k posílení konkurence a to se nepochybně stane. Otázkou však zůstává, zda se větší konkurence promítne také do finálního produktu, kterým jsou úvěry ze stavebního spoření. Banky získají možnost shromažďovat levné vklady účastníků stavebního spoření a budou mít možnost volby, jak tyto vklady použít. Mohou poskytovat

1. úvěry ze stavebního spoření s regulovanou úrokovou sazbou (dnes 3,71 %), nebo
2. jiné úvěry s tržní úrokovou sazbou (například hypotéky, které mají dnes průměrnou úrokovou sazbu 5,95 %).

Výsledek se dá odhadnout bez dlouhého uvažování. Posílení konkurence tedy možná zlepší zhodnocení vkladů na účtech stavebního spoření, ale to není cílem stavebního spoření Při maximálním využití státní podpory si za šest let naspoříme něco kolem 140 tis. Kč. To není částka, která by nám významně pomohla řešit bytové potřeby. . Cílem stavebního spoření je poskytování levných úvěrů s nižšími než tržními úrokovými sazbami (viz též důvodová zpráva k zákonu o stavebním spoření z roku 1993). A těchto levných úvěrů nepřibude, spíše ubude.

Je pravděpodobné, že se zvýšením počtu poskytovatelů stavebního spoření vzroste počet účastníků stavebního spoření, kteří budou nárokovat státní podporu. Tento nárůst však bude pouze relativní. Snížení státní podpory nepochybně odradí více zájemců o stavební spoření, než jich přibude díky většímu počtu nabídek.

Zvýšení stability

Návrh by měl podle předkladatele posílit stabilitu. V důvodové zprávě doslova stojí: Jedním z cílů navrhovaných změn je přispět k tomu, aby subjekty poskytující stavební spoření měly diverzifikované zdroje financování a nebyly závislé na vysokém objemu úspor u smluv po vázací době, jejichž výpovědní lhůta je pouze 3 měsíce.

Tato myšlenka tiše předpokládá, že stávající stavební spořitelny budou pohlceny svými mateřskými bankami a zaniknou. To se pravděpodobně stane, protože všechny stavební spořitelny jsou dnes stoprocentními dceřinými společnostmi velkých bank. Zavádějící je však cíl dát poskytovatelům stavebního spoření diverzifikované zdroje financování. Principem stavebního spoření spoření je totiž poskytování levných úvěrů z vkladů klientů. Jen tak může stavební spořitelna poskytovat levné úvěry se sazbami které jsou nižší než tržní. Představa, že banky budou poskytovat levné úvěry na bydlení z jiných zdrojů s tržními sazbami je hodně drahý omyl.

Pro srovnání: v sousedním Německu, jehož model stavebního spoření jsme převzali, jsou stavební spořitelny speciální finanční instituce, velmi pečlivě oddělené od bank (včetně bank které stavební spořitelny vlastní). Integrace stavebních spořitelen do univerzálních je zcela nemyslitelná. Stavební spořitelna nesmí být ovládaným subjektem § 2a německého zákona o stavebním spoření (BauSparkG) a management stavebních spořitelen nesmí být v obchodním vedení nadřízeného subjektu (akcionáře) ani sesterské firmy § 2 odst. 1 část 2 německého zákona o stavebním spoření (BauSparkG).

Zlepšení nákladové efektivnosti

Rozšíření okruhu poskytovatelů stavebního spoření na univerzální banky by podle předkladatele mělo „…umožnit poskytovat tento produkt [míněno stavební spoření] nákladově efektivněji“. Také tato myšlenka předpokládá, že stávající stavební spořitelny budou integrovány do svých mateřských bank. A tento postup zcela jistě přinese bankám úspory. Je však otázkou, zda se o tyto úspory podělí se svými klienty.

I zde platí to, co bylo řečeno výše: cílem stavebního spoření není podpora spoření, ale podpora levných úvěrů. Když dojde k pohlcení stavební spořitelny bankou, získá tím banka levná depozita, která bude moci používat libovolným způsobem. Nebude mít žádný důvod ani zákonnou povinnost poskytovat levné úvěry na bydlení. Zákon o stavebním spoření sice dává klientům právo na úvěr ze stavebního spoření (§ 5 odst. 2.), ale tento nárok je podmíněný dalšími podmínkami, které závisí jen na poskytovateli stavebního spoření.

Neštěstí nechodí samo…

Samotné snížení státní podpory na 5 % z maximálního základu 20 000 Kč je značným zásahem do stavebního spoření. Povede ke snížení zájmu o spoření a poklesu objemu vkladů na účtech stavebního spoření. To samo o sobě znamená, že stavební spořitelny budou mít méně zdrojů pro poskytování levných úvěrů. Jak velké obtíže to přinese, se teprve ukáže. Celkový objem poskytnutých úvěrů stavebních spořitelen je sice vyšší než objem vkladů na účtech stavebního spoření, ale převážnou většinu úvěrů tvoří úvěry překlenovací. Překlenovací úvěry nemají výhodnější úrokové sazby a stavební spořitelny je mohou poskytovat i z jiných zdrojů. Úvěrů ze stavebního spoření je stále mnohem méně než vkladů a proto můžeme hovořit o přebytku zdrojů v systému stavebního spoření. Pokud se cesta ke státní podpoře otevře i univerzálním bankám, můžeme očekávat další potlačení levných úvěrů ze stavebního spoření. Banky budou nabízet stavební spoření jako spořicí produkt se státní podporou a nic je nebude motivovat k poskytování levných úvěrů na bydlení. Banky budou mít dostatek příležitostí k tomu, jak státem dotovaná depozita výhodně využít. Výhodu však nepocítí ani klienti, ani stát.

Autor: Petr Kielar