Co ukazují úrokové sazby stavebních spořitelen?

V roce 2022 začaly v ekonomice růst úrokové sazby. Na to reagovaly i stavební spořitelny, mimo jiné úpravou úročení vkladů na účtech stavebního spoření. Po dlouhém období nízkých úrokových sazeb se sazby stavebních spořitelen odlepily ode dna a začaly hledat své nové místo. Po více než třech letech je však zřejmé, že jej dosud nenašly. Podíváme se proto na dosavadní vývoj, jeho příčiny a vysvětlíme si, co se dnes děje.

Dlouhodobý vývoj úrokových sazeb

Nejprve se podívejme na následující graf. Jsou na něm úrokové sazby z vkladů na účtech stavebního spoření pro jednotlivé stavební spořitelny. Pokud některá stavební spořitelna nabízela současně několik tarifů, je v grafu uvedena ta nejvyšší dosažitelná sazba. Vyloučeny jsou tarify, pro jejichž získání je potřeba sjednání jiného finančního produktu Vyšším úročením vkladů bývají často zvýhodňováni klienti, kteří si sjednají například běžný účet u banky ve finanční skupině, do které stavební spořitelna náleží. Tyto zvýhodněné sazby jsou z grafu vyloučeny. .

Dále je třeba upřesnit, že základní úroková sazba je často navyšována o úrokové zvýhodnění. V podobných případech je v grafu uvedena úroková sazba po navýšení o úrokové zvýhodnění. Podmínkou však je, aby byla výše zvýhodnění garantována na dobu nejméně šesti let – což je minimální doba, na kterou je ze zákona garantována i úroková sazba.

Pro přehlednost grafu byly sazby nepatrně posunuty tak, aby se pokud možno zcela nepřekrývaly. Například v roce 2021 byla sazba u všech stavebních spořitelen 1,0 % p. a..

Po bezvětří přišla bouře

V grafu je dobře vidět dlouhé období nízkých úrokových sazeb. Téměř šest let se sazby pohybovaly kolem jednoho procenta, v období od října 2020 do listopadu 2021 byly dokonce všechny spořitelny na stejné sazbě 1,0 %. Pak ale přišel úrokový šok a během jednoho roku se sazby zvedly na hodnoty mezi 2,5 % a 3,0 %. V dalších letech však přišel další zajímavý trend – sazby se pohybují různými směry, často i protichůdně. A především rostou rozdíly mezi sazbami jednotlivých spořitelen. Před rokem 2022 nepřekročil rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší sazbou polovinu procentního bodu. Dnes je to 2,1 p. b. Čím je to způsobeno? A mohou být při takových rozdílech některé tarify vůbec prodejné?

Vysvětlení nečekaných pohybů úrokových sazeb a jejich velkého rozptylu spočívá ve změně nabídek stavebních spořitelen. Do roku 2021 byl obvyklý poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 % z cílové částky. Běžný klient tedy zaplatil mezi 2000 a 3000 Kč. Marketingové akce na podporu prodeje tehdy v drtivé většině znamenaly odpuštění tohoto poplatku. V polovině roku 2021 ale přišla změna. ČSOB Stavební spořitelna se vzdala vstupního poplatku a další spořitelny ji postupně následovaly. Tím spořitelny přišly nejen o část příjmů, ale i o marketingový nástroj. Akční nabídky již nemohly být založeny na vrácení vstupního poplatku, a pro posílení prodeje bylo třeba přidat klientům nějaké peníze navíc.

Tak vznikly různé bonusy a prémie, které navyšují zhodnocení vkladů pro klienta, aniž by došlo ke změně úrokové sazby. Nejpopulárnější se stal zřejmě bonus ve výši státní podpory, se kterým přišla Buřinka v roce 2023, kdy se začalo mluvit o snížení státní podpory. Tento bonus některé spořitelny nabízejí dodnes – jeho cílem je kompenzovat klientům nižší státní podporu.

Bonusů je však celá řada a někdy tvoří podstatnou část výnosu klienta, srovnatelnou s úrokem. Důsledkem je, že samotná úroková sazba (případně navýšená o úrokové zvýhodnění) vypovídá jen velmi málo o výhodnosti tarifu pro klienta i o ceně depozit pro spořitelnu.

Budou bonusy mizet?

V posledních měsících ale dvě z pěti stavebních spořitelen nastolily opačný trend – zrušily bonusy a naopak navýšily úrokové sazby. První byla Modrá pyramida, která sice ponechala nízkou základní sazbu na hodnotě 0,5 %, ale navýšila úrokové zvýhodnění na 2,5 %, takže úročí vklady klienta celkovou sazbou 3,0 %. Bonusy byly zrušeny. Ještě důraznější krok udělala na začátku ledna Raiffeisen stavební spořitelna. I ta zrušila všechny bonusy a nabízí jen základní sazbu, která je však nejvyšší na trhu – 3,3 %.

Výhody takového přístupu jsou dvě. Běžný střadatel se často podívá jen na úrokovou sazbu a vybírá si tarif podle ní. Podmínky bonusů bývají složité a pro laika málo srozumitelné. Vyšší úroková sazba pak pro spořitelnu znamená větší šanci na úspěch u klienta. Druhou výhodou je šance získat střadatele, kteří chtějí spořit více než obligátních 1700 Kč měsíčně. Bonusy bývají více či méně fixní částky, které motivují vkládat nejvýše 20 000 Kč ročně. Vyšší úložky již bonus nenavýší. A protože stavební spořitelny potřebují zastavit pokles depozit, je pro ně intenzivnější spoření klientů více než žádoucí.

Příkladem může být již zmíněná Raiffeisenka. Při obvyklém spoření 1700 Kč měsíčně je ve srovnání stavebního spoření až na druhém místě za MONETOU, která úročí vklady sazbou 2,2 % (tedy podstatně méně než RSTS, která nabízí 3,3 %) ale současně přidává bonus ve výši státní podpory a pro smlouvy uzavřené online ještě dalších 500 Kč navíc. Situace se ale změní, když chce střadatel ukládat větší částky. S rostoucími vklady roste důležitost úroku oproti bonusům a od vkladu 3400 Kč měsíčně je Raiffeisenka na prvním místě.

Jak budou reagovat další spořitelny, nelze předvídat. Nepochybně ale tyto trendy sledují, budou se snažit vyhodnotit jejich úspěšnost a podle toho dále upraví své podmínky.

Autor: Petr Kielar