Bude státní podpora stavebního spoření opět 2000 Kč? Rozhodne Ústavní soud

Opoziční hnutí ANO napadlo u Ústavního soudu snížení státní podpory stavebního spoření ze 2000 na 1000 korun ročně, které bylo součástí vládního konsolidačního balíčku. Ústavní soud zveřejnil text návrhu na zrušení této části konsolidačního balíčku, který podala skupina 71 poslanců. O co se jedná a má tento návrh šanci na úspěch?

Snížení státní podpory

Konsolidační balíček byl přijat v loňském roce a obsahoval změny celé řady zákonů s cílem snížit výdaje státu. A jednou z úspor byla také státní podpora stavebního spoření. Ta se od letošního ledna snížila z 10 % na 5 % z ročně uspořené částky. Maximální výše státní podpory se snížila z 2000 Kč na 1000 Kč za kalendářní rok.

Podstatné je, že toto snížení státní podpory platí pro všechny smlouvy o stavebním spoření, tedy i pro ty, které byly uzavřeny v minulosti. Střadatelům zůstává státní podpora, kterou získali v minulosti, ale budoucí státní podpora, na kterou získají nárok od 1. ledna 2024, již bude nižší. Tím vzniká otázka, zda je taková změna v souladu s naším ústavním pořádkem. Skupina poslanců hnutí ANO proto podala Ústavnímu soudu návrh na vrácení výše státní podpory zpět na 2000 korun ročně.

Ústavní soud rozhodoval již v roce 2011

V roce 2011 byla situace podobná té dnešní. I tehdy došlo ke snížení státní podpory i pro stávající smlouvy. Podobné je i to, že změna byla skupinou poslanců napadena u Ústavního soudu. Ten ale došel k závěru, že změna státní podpory je v souladu s ústavním pořádkem.

Podle rozhodnutí Ústavního soudu z roku 20111 je státní podpora počítána za jednotlivé roky a snížení státní podpory se sice dotkne stávajících smluv, ale pouze budoucí státní podpory. Jedná se tedy o retroaktivitu nepravou která je zásadně přípustná a Ústavní soud nenalezl důvod pro nepřípustnost takové změny zákona.

Změna státní podpory byla v konsolidačním balíčku formulována stejným způsobem jako v roce 2011, a proto může být existující rozhodnutí Ústavního soudu použitelné i dnes. Není pravděpodobné, že Ústavní soud rozhodne jinak než v roce 2011, ale vyloučit to nelze. Návrh předložený poslanci ANO obsahuje většinu argumentů, které byly použity již minulosti, a tedy nemají naději na úspěch. Poukazuje ale také na skutečnost, že dnešní situace je jiná než v roce 2011.

Veřejný zájem nebo zájem jednotlivce?

Jaké nové argumenty přinášejí poslanci ANO? Předložený návrh souhlasí s názorem Ústavního soudu z roku 2011, podle kterého je snížení státní podpory provedeno retroaktivním způsobem, přičemž jde o retroaktivitu nepravou. Nepravá retroaktivita je obecně přípustná, nicméně je vždy nutno poměřovat veřejný zájem (například zájem na konsolidaci veřejných financí) a zájem jednotlivce (například zájem na zachování státní podpory).

Míra zájmu není objektivně měřitelná a rozhodování o tom, zda je důležitější zájem jednotlivce nebo zájem veřejný je vždy do jisté míry subjektivní. To dává skupině poslanců určitou naději. Návrh poukazuje na skutečnost, že dosažená úspora státního rozpočtu bude mnohem menší než v roce 2011 a dokládá to čísly. V roce 2023 byly výdaje státu na státní podporu pouhých 0,19 % výdajů státního rozpočtu. A co je důležité, tento podíl je přibližně pětkrát nižší, než v roce 2010, kdy na stavební spoření padlo 0,99 % výdajů státního rozpočtu.

To je rozumný a dobře uchopitelný důvod, který by mohl ukázat na odlišnost situace dnes a v roce 2011, kdy Ústavní soud uznal snížení státní podpory jako ústavně konformní. Snížením státní podpory se dnes nepochybně uspoří méně než v roce 2011. Zda je toto snížení míry veřejného zájmu natolik výrazné, aby vedlo ke změně pohledu na ústavnost provedené změny, je však pouze na posouzení Ústavního soudu.

Uzamčení střadatelé

Nepříliš důrazně je v podání zmíněna klíčová skutečnost, že smlouvu o stavebním spoření lze sice ukončit kdykoli, ale během prvních šesti let to znamená ztrátu státní podpory. Střadatelé, kteří dnes mají za sebou například tři roky spoření, se snížením státní podpory ocitají v nepříjemné situaci. Když dnes ukončí smlouvu, přijdou o státní podporu za předchozí tři roky spoření. Když budou pokračovat ve spoření, bude jejich výnos nižší, než plánovali; takže kdyby bývali věděli že dojde ke snížení podpory, rozhodli by se v minulosti pro jiný způsob spoření a jejich újma by byla nižší.

Předkladatelé správně zdůrazňují, že střadatelé jsou ve smluvním vztahu uzamčeni a zaslouží si proto zvýšenou míru ochrany proti změnám podmínek. Tuto ochranu předkladatelé ilustrují tím, že stavební spořitelny nemohou svým klientům jednostranně měnit obchodní podmínky, ačkoli v jiných případech to zákon umožňuje Tím je míněna ultimativní změna obchodních podmínek podle § 1752 občanského zákoníku, kterou nelze použít u smluv o stavebním spoření. . Návrh ale překvapivě nezmiňuje další formy ochrany, které se střadatelům během prvních šesti let spoření dostává, a které jsou obsaženy přímo v zákoně o stavebním spoření. To je především § 5 odst. 7 zákona o stavebním spoření, který stavebním spořitelnám zakazuje měnit úročení vkladů po dobu nejméně šesti let od uzavření smlouvy. Během prvních šesti let spoření jsou také střadatelé chráněni před neočekávanými změnami poplatků, a to podle § 5 odst. 11 zákona o stavebním spoření. To vše jsou ustanovení, která ukazují na potřebu ochrany účastníků stavebního spoření před nepředvídatelnými změnami. Provedené snížení státní podpory je krokem, který tuto ochranu naopak porušuje.

Legitimní očekávaní a předvídatelnost práva

Velká část argumentace založena na principu legitimního očekávání, předvídatelnosti práva a právní jistoty. S těmito otázkami se však Ústavní soud vypořádal již v roce 2011. Tehdy byla pozice navrhovatelů mnohem silnější, protože předchozí změna státní podpory (účinná od roku 2004) se dotkla pouze smluv uzavřených po změně zákona a nebyla tedy retroaktivní. V roce 2011 mělo tedy dobrý smysl poukazovat na skutečnost, že při změně státní podpory v roce 2004 postupoval stát tak, aby nesnížil státní podporu u již uzavřených smluv. Ústavní soud i přesto v roce 2011 tento argument odmítl.

S ohledem na existující rozhodnutí Ústavního soudu je dnes naopak očekávatelné, že jednou schválený postup bude akceptován i opakovaně. Naopak by bylo překvapivé, kdyby ve stejné věci stát postupoval jinak než dříve.

Rozhodne Ústavní soud

Ústavní soud bude rozhodovat formálně identickou otázku jako v roce 2011. Můžeme tedy očekávat že na stejnou otázku dostaneme stejnou odpověď? Je pravděpodobné, že soud rozhodne stejně, návrh zamítne a státní podpora zůstane i nadále nejvýše 1000 korun ročně. Zcela jisté to ale není. Ani předchozí rozhodnutí nebylo jednomyslné. V plénu Ústavního soudu zasednou jiní soudci a změnily se také podmínky, ve kterých snížení státní podpory proběhlo. Pravděpodobně nejdůležitější bude posouzení míry veřejného zájmu na straně jedné a újmy jednotlivých střadatelů na straně druhé. Toto nelze objektivně kvantifikovat a výsledek bude proto zcela záviset na rozhodnutí pléna Ústavního soudu.

Autor: Petr Kielar