Bude předčasné splacení úvěru ještě levnější?

stavební spoření
9. 3. 2019 | ČNB zveřejnila vlastní výklad pojmu účelně vynaložené náklady, které mohou banky požadovat, pokud klient splatí úvěr předčasně.
Předčasné splacení úvěru je od listopadu 2016 jednodušší než dříve. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvil zásadu, že dlužník má právo úvěr kdykoli splatit a na druhé straně má poskytovatel úvěru nárok na náhradu náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku předčasného splacení vzniknou. Zákon však neupřesňuje, co přesně znamená pojem účelně vynaložené náklady. Výkladů může být více a jeden z možných výkladů zveřejnila ve čtvrtek Česká národní banka. Jaký to bude mít vliv na postupy bank a stavebních spořitelen zatím není úplně jasné. „Stanovisko České národní banky k náhradám za předčasné splacení úvěru v tuto chvíli pečlivě analyzujeme a zvažujeme dopady, které přinese,“ řekl Jan Jeníček, předseda představenstva Raiffeisen stavební spořitelny.

Co říká zákon o spotřebitelském úvěru

Zákon o spotřebitelském úvěru dává dlužníkům právo spotřebitelský úvěr kdykoli splatit. Věřitelům pak přiznává právo na náhradu nákladů, které jim v důsledku takové mimořádné splátky vzniknou. A výši této náhrady zákon omezuje. Nejde tedy o poplatek, který by si mohl věřitel sjednat s dlužníkem podle svého uvážení, ale o náhradu nákladů (nebo části nákladů), které věřiteli mimořádnou splátkou vzniknou.

Zákon o spotřebitelském úvěru dělí spotřebitelské úvěry na dvě skupiny: spotřebitelské úvěry na bydlení, a ostatní spotřebitelské úvěry. Mezi spotřebitelské úvěry na bydlení patří všechny úvěry poskytnuté stavebními spořitelnami, jakož i klasické hypotéky poskytované bankami.
Zákon především vymezuje případy, kdy je výše takové náhrady nulová. Typickým příkladem je mimořádná splátka úvěru na bydlení v okamžiku, kdy končí fixace úrokové sazby. Banka nabídne sazbu novou a dlužník ji může přijmout, nebo úvěr zčásti či zcela splatit a to bez jakékoli náhrady. Bez náhrady nákladů je také mimořádná splátka úvěru na bydlení do výše 25 % z objemu poskytnutého úvěru, pokud je provedena během jednoho měsíce před dnem výročí uzavření smlouvy. Další možnosti bezplatného splacení úvěru zahrnují případy invalidity nebo smrti dlužníka či jeho manžela. Možností je více, toto jsou ty nejčastější. Podrobněji o tom píšu v článku o možnostech předčasného splacení úvěru.

Tam, kde může být náhrada za předčasné splacení požadována, zákon navíc omezuje výši této náhrady. V případě úvěrů na bydlení nesmí výše náhrady přesáhnout částku úroků, kterou by dlužník zaplatil do konce fixace. U ostatních úvěrů nesmí být náhrada vyšší než 1 % z předčasné splátky. Pokud ale do splacení úvěru zbývá méně než rok, nesmí být náhrada vyšší než 0,5 % z předčasné splátky, a v obou případech navíc nesmí být vyšší než částka úroků, které by dlužník splatil do skončení úvěru.

Toto je tedy obecný rámec, detaily jsou v již zmíněném článku o předčasném splácení úvěrů. Důležité je, že zákon přiznává věřitelům právo na úhradu nákladů, které jim vzniknou v důsledku předčasného splacení úvěru, toto právo je však omezeno řadou limitů a v některých případech věřitel nárok na náhradu nákladů prostě nemá.

ČNB je na banky přísná

Česká národní banka považovala za vhodné upřesnit, co lze zahrnout do nákladů, které věřiteli vzniknou v důsledku předčasného splacení úvěru. Dle názoru ČNB si věřitel může do nákladů zahrnout položky, které přímo souvisí s technickým provedením mimořádné splátky. Tedy lze zaplatit čas pracovníka banky a materiál, který spotřebuje.

Podstatně větší část dokumentu však ČNB věnuje položkám, které do nákladů na předčasné splacení úvěru zahrnout nelze. V zásadě jde o dvě položky:

  • provize zaplacená bankou zprostředkovateli úvěru, a 
  • snížení úrokových výnosů či úrokové náklady.
Obé si zaslouží podrobnější vysvětlení.

Provize za zprostředkování úvěru

Velká část úvěrů je sjednávána prostřednictvím zprostředkovatelů. Ti za svou práci dostanou od poskytovatele úvěru (od banky) provizi, dlužník (klient) zpravidla zprostředkovateli neplatí nic. Banka kryje náklady na provizi buď z poplatku, který účtuje klientovi za poskytnutí úvěru, nebo náklady na provizi „rozpustí“ do úrokové sazby takže každá splátka úvěru obsahuje malý díl, který je použit jako úhrada nákladů na vyplacenou provizi.

Banky, které rozdělí náklady na provizi do splátek dlužníka, pak mají přirozeně problém v okamžiku, kdy dojde k mimořádné splátce. Náklady na vyplacenou provizi se nestihnou pokrýt a proto je některé banky zahrnují do nákladů na předčasné splacení úvěru. To není podle ČNB správné, protože věřitel má nárok pouze na náhradu nákladů souvisejících s předčasnou splátkou a náklady na provizi nevznikly v souvislosti se splátkou, ale mnohem dříve, při uzavření smlouvy o úvěru. Náklady na provizi tedy nelze podle ČNB uplatnit jako součást náhrady za mimořádnou splátku.

Vyjádření ČNB k pojmu „účelně vynaložené náklady, které vzniknou věřiteli v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení“

Příkladem nákladů, jejichž náhrada podle § 117 odst. 2 ZSÚ není přípustná, jelikož jde o náklad vynaložený poskytovatelem v souvislosti se sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení, nikoliv v souvislosti s předčasným splacením, je provize vyplacená poskytovatelem zprostředkovateli za zprostředkování spotřebitelského úvěru na bydlení .

Snížení úrokových výnosů či úrokové náklady

Složitější je to u druhé skupiny nákladů, která souvisí s obstaráním zdrojů pro poskytování úvěrů. Klasické banky fungují tak, že pokud si klient přeje úvěr na pět let, vypůjčí si banka na pět let peníze a obratem je poskytne žadateli o úvěr. Za tyto zdroje platí například 1% úrok a od klienta požaduje 3 %. Rozdíl v úrocích (2 %) je zisk banky.

V okamžiku, kdy dlužník svůj úvěr splatí, musí banka vyřešit problém co s penězi, které má na pět let vypůjčené (rezervované pro úvěr). Buď může peníze použít jinde, nebo musí dohodu zrušit a peníze vrátit. Obě varianty mohou znamenat pro banku ztrátu. Nemusí se povést najít nového zájemce o úvěr, může dojít ke změně na trhu a nový úvěr bude za původní úrokovou sazbu neprodejný a vrácení sjednaných peněz může znamenat finanční ztrátu. Banka totiž nemůže předčasně splatit své závazky tak snadno jako její klient, který je chráněn zákonem o spotřebitelském úvěru.

Výpočet nákladů tohoto typu může být poměrně komplikovaný a závisí na konkrétní situaci. ČNB však započtení nákladů tohoto typu velmi silně odmítá.

Vyjádření ČNB k pojmu „účelně vynaložené náklady, které vzniknou věřiteli v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení“

Nákladem vzniklým v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení není také snížení úrokových výnosů poskytovatele po předčasném splacení spotřebitelského úvěru na bydlení, ani úrokové náklady poskytovatele z jeho dluhů.

Je pravděpodobné, že právě toto bude činit bankám největší problémy. Dlužník totiž může předčasným splacením úvěru přivést banku do situace, kdy bude mít se třetí stranou sjednány zdroje, pro které nebude mít adekvátní využití. Sem mířil komentář Filipa Hrubého, tiskového mluvčího České spořitelny, který uvedl: „Nové pokyny České národní banky mohou vést k relativně významným změnám hypotečního trhu, zejména v oblasti dlouhodobých fixací u hypoték, které klienty doposud chránily před výkyvy úrokových sazeb po dobu splácení úvěru.

Zákon nabízí i jiné pohledy

Zákon skutečně používá pojem účelně vynaložení náklady a příliš neřeší, co tato položka smí či nesmí zahrnovat. To nelze považovat za chybu, protože snaha o výčet všech položek, které přicházejí do úvahy je předem odsouzena k nezdaru. Autoři zákona však do důvodové zprávy uvedli k paragrafu 117 (který upravuje předčasné splacení úvěru) tento komentář:
Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru

Věřitel má současně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů přímo spojených s předčasným splacením úvěru (odškodnění). Toto odškodnění by mělo zahrnovat i  náklady vynaložené v  souvislosti s  obstaráním peněz na  poskytnutí spotřebitelského úvěru. Účelně vynaloženým nákladem může být i  část provize vyplacené zprostředkovateli, pokud náklad v podobě provize byl vynaložen účelně (např. proto, že výše provize je obvyklá na daném trhu a proto, že většina produktů na daném trhu je prodávána pomocí externí, nikoli interní sítě).

Autoři zákona zde tedy deklarují záměr ponechat věřiteli možnost odškodnění za újmu v obou oblastech, které ČNB odmítá.

Na výsledek si budeme muset počkat

Staré moudro praví, že na jeden problém mají dva právníci tři různé právní názory. Na straně ČNB jsou silné pravomoci této instituce, naopak banky budou nepochybně argumentovat důvodovou zprávou, ve které autor zákona vyjádřil svůj postoj.

Banky budou jistě velmi pečlivě zvažovat, jak se k nové situaci postaví. Případů, kdy dochází k uplatnění náhrady za předčasné splacení úvěrů dnes není příliš mnoho. I výrazné zlevnění těchto náhrad podle představ ČNB by za standardních podmínek nemuselo bankám způsobit velký problém. Finanční instituce však musí myslet i na nestandardní situace, které by mohly způsobit změny v chování klientů. Proto je obezřetnost v těchto otázkách nepochybně na místě. Bude třeba najít vyvážený přístup, který bude dávat klientům dostatečná práva, která by však neměla ohrozit stabilitu bank.

Autor: Petr Kielar



Vaše otázky a komentáře