Od losování, zvěčněného na ikonické fotografii, uplynulo sto let

Tato fotografie se stala symbolem začátků stavebního spoření. Byla pořízena před sto lety, 29. července 1925 v německém městečku Wüstenrot a zachycuje losování úvěrů ze stavebního spoření. Proč tenkrát o poskytnutí úvěru rozhodoval los? Jak se vlastně losovalo? A čím bylo losování později nahrazeno? Vraťme se o sto let zpátky.

První stavební spořitelna Spolek přátel

První stavební spořitelna nesla název Spolek přátel (Gemeinschaft der Freunde) a byla založena 16. února 1924 v německém městečku Wüstenrot. Její zakladatelem i duchovním otcem byl Georg Kropp, německý lékárník, publicista a laický kazatel metodistické církve. Jeho cílem bylo dát lidem možnost spořit a získávat úvěry na bydlení. Členové spolku měli nejprve spořit a dávat peníze do společné kasy. A když se sešlo dostatečné množství peněz, bylo možné z těchto společných prostředků poskytovat úvěry.

Nešlo o převratnou novinku. Podobné spolky, které měly finančně pomáhat svým členům, vznikaly již v 19. století nejen v Německu, ale i v tehdejším Rakousko-Uhersku. Hlavním přínosem Spolku přátel byla profesionalizace. Jeho název „Spolek přátel“ sice evokuje představu party kamarádů, kteří se scházejí po večerech u piva, ale skutečnost byla jiná. Navzdory neformálnímu názvu šlo o firmu s placenými zaměstnanci.

O úvěrech zpočátku rozhodoval los

V té době byla většina lidí ve Výmarské republice bez úspor. Kdo nějaké úspory měl, ten o ně přišel v důsledku hyperinflace, která v letech 1922-1923 zcela znehodnotila německou měnu. Projekt první stavební spořitelny, který přišel jen několik měsíců po měnové reformě a zkrocení inflace, tedy získal obrovskou odezvu. Lidé byli ochotní vkládat peníze do nového systému spoření za předpokladu, že jim to umožní rychle získat úvěr – a to úvěr s předem známou úrokovou sazbou. To muselo být velmi zajímavé pro lidi, kteří měli v živé paměti úrokové sazby ve výši tisíců procent.

Spolek přátel chtěl co nejdříve začít poskytovat úvěry, ale shromážděné vklady nestačily k uspokojení všech zájemců. Bylo nutné nějakým způsobem určit, komu bude poskytnut úvěr, a kdo si na peníze bude muset naopak počkat. Proto bylo použito losování. Takto popsal losovací proces Robert Ankele, dlouholetý přítel Georga Kroppa, poštmistr ve Wüstenrotu, spoluzakladatel Spolku přátel a jeho první pokladník:

Nejdříve jsme vybrali střadatele, kteří spořili alespoň 9 měsíců a měli naspořeno nejméně 6 % cílové částky. Z nich pak bylo losováno. Na losovacích lístcích bylo jen číslo smlouvy. Po vytažení každého losu bylo zjištěno jméno vylosovaného a jeho cílová částka. Takto se v losování pokračovalo, dokud nebyla vyčerpána částka, která byla k dispozici.

Není potřeba dlouhého počítání, abychom zjistili, že takový postup nebyl dlouhodobě udržitelný, a to z mnoha důvodů. Bylo však nezbytné začít co nejdříve poskytovat úvěry, aby nová spořitelna neztratila důvěru. Proto probíhala losování vždy, jakmile se v pokladně shromáždil dostatek vkladů. První losování proběhlo na konci listopadu 1924, kdy byl vylosován jediný šťastlivec, který získal úvěr. Byl to řidič poštovního automobilu Josef Kümmel, který si s pomocí cílové částky 10 000 marek postavil dům.

Vylosovaných přibývalo, ale pomalu

Díky rychle rostoucímu počtu střadatelů rostl objem vkladů stále rychleji a s ním i počet vylosovaných. Na fotografii v záhlaví článku je v pořadí páté losování které proběhlo 29. července 1925 a kde získalo úvěr celkem 25 střadatelů. Na snímku vidíme, že losování z polévkové mísy přihlížel i hlavní iniciátor, Georg Kropp (ve světlém obleku vlevo).

I když ze snímku dýchá radostná atmosféra, vedení Spolku přátel již tehdy zřejmě vědělo, že použitý způsob přidělování úvěrů bude nutno změnit. Od února 1926 začalo přidělování úvěrů na základě klíčového čísla. Nejprve byly vybrány smlouvy, které splnily stanovené podmínky doby spoření a minimální naspořené částky. Pro každou vybranou smlouvu bylo vypočteno klíčové číslo jako součin doby spoření v měsících a naspořené částky (v procentech cílové částky). Úvěry pak byly poskytovány v pořadí podle klíčového čísla.

Klíčové číslo tedy bylo prvním krokem ke spravedlivému a stabilnímu přidělovacímu systému. Tento ukazatel však byl právem kritizován, protože nezohledňoval dobu, po kterou byly peníze na účtu. Tato zjevná chyba byla odstraněna v květnu 1928, kdy bylo klíčové číslo stanoveno jako úroky klienta dělené setinou cílové částky.

Od klíčového čísla k hodnotícímu číslu

Opravené klíčové číslo již vyjadřovalo spořicí výkon střadatele a s drobnými obměnami a vylepšeními se používá dodnes Dnes se však označuje jako hodnotící číslo. . Pořadí definované spořicím výkonem je spravedlivé, ale klienti stavebních spořitelen stále nebyli schopni odhadnout, kdy na ně přijde řada.

Tento problém byl způsoben počátečním a nutno říci i pochopitelným úsilím stavebních spořitelen co nejrychleji začít s poskytováním úvěrů. Bylo však třeba postupně přejít na stabilní a dlouhodobě udržitelný způsob přidělování úvěrů. Tomu napomohla přísná regulace a následně zdokonalení celého přidělovacího procesu do podoby, jak jej známe dnes. Funkční a stabilní přidělování úvěrů je založeno na hodnotícím čísle, které vyjadřuje spořicí výkon střadatele. Důležitá je i existence minimálního hodnotící čísla, díky kterému je možné s vysokou spolehlivostí naplánovat okamžik získání úvěru.

Od okamžiku pořízení titulní fotografie uběhlo sto let, během kterých se stavební spořitelny poučily z vlastních chyb. Představa losování dnes u nás vyvolá úsměv, ale šlo o první krok na dlouhé cestě. Losování bylo postupně nahrazováno lepšími a dokonalejšími metodami, které vyústily v přidělovací systém, díky kterému se stavební spořitelny staly bezpečnými a spolehlivými poskytovateli úvěrů na bydlení.

Autor: Petr Kielar